Piknik v dendrologické zahradě

Zahradou nás prováděl pan Zdeněk Blahník, který svoje vyprávění o významu Dendrologické zahrady a o rostlinách, které nás obklopovaly na každém kroku, okořenil řadou praktických ukázek a trefných poznámek. Dozvěděli jsme se například, jaký je rozdíl mezi azalkou a rododendronem (žádný – azalka je opadavý rododendron), proč se rododendronu česky říká pěnišník (z ruského opít se, protože se prý vojáci Alexandra Makedonského přiotrávili medem z rododendronu). Rozeznáme teď bezpečně smrk od jedle (podle větvičky bez jehličí, ta smrková je drsná) a víme, že než se v přírodě (i ve společnosti) něco napraví, je k tomu potřebný dvojnásobek času, po který se to kazilo. Zjistili jsme, že cibule je vlastně také česnek a že některé bílé květy, když je hmyz opyluje, zežloutnou, aby zbytečně nelákaly, nemátly a nezdržovaly opylovače. Viděli jsme růži Roxburghovu, jejíž šípky jsou ostnité, nápadně podobné kaštanům. Magnólii se říká také šácholan, protože šách znamená ve staročeštině šiška… A až půjdete kolem břízy v tmavém tričku, nezapomeňte tkaninou přejet po kůře. Obarvila se bíle? A my už víme, že za to může bílé barvivo –  betulin. Růže má ostny (a ne trny) a moje další zápisky čítají ještě několik stran. Slunečné odpoledne strávené v tajuplné říši rostlin jsme zakončili piknikem, a jen tak tak jsme stihli zahradu opustit před koncem otevírací doby.