MČ Praha- Benice
Důstojnou tečku za letošními Benickými hudebními podvečery udělal písničkář Jan Burian, který o sobě v žertu tvrdí, že je věřící ateista a že se cítí být mluvčím své generace. Na začátku koncertu publiku sdělil, že momentální situace je sice vážná, ale jeho cílem je, abychom z koncertu odcházeli v lepší náladě, než v jaké jsme přišli. Toto předsevzetí poctivě naplnil.
Jan Burian (1952) je autorem písní, pianistou, zpěvákem, spisovatelem, televizním moderátorem a průvodcem cestovní kanceláře. Počet alb, která vydal, se dnes směle šplhá ke dvacítce, k nejznámějším patří Hodina duchů, Černý z nebe, Unavený válečník, Zrcadlo, Dívčí válka, Muži jsou křehcí, 12 druhů samoty nebo Jak zestárnout. Na svůj koncert v Benicích, který se konal tradičně poslední listopadovou neděli, přivezl svoji novinku – dvojalbum Jihotaje, které právě vydal spolu se skupinou Bizzare Band.
Uvědomila jsem si, že poprvé jsem Jana Buriana viděla zhruba před čtyřiceti lety. Bylo to za hluboké totality, kdy s Jiřím Dědečkem zajížděli zvedat lidem morálku i do těch nejzapomenutějších koutů naší země, jako byl západočeský Loket. Pocit z jeho nedělního benického vystoupení byl ale paradoxně velmi podobný. Stejně jako tehdy zase trefně, vtipně a odvážně glosoval věci, které všichni cítíme nebo víme, ale nechceme je nebo neumíme pojmenovat. V tom smyslu působila směs písní doprovázených aktuálním komentářem velmi očistně. Během večera Jan Burian citoval ze svých fejetonů a zpíval své starší i novější písně – Kanárek, Turniketem do ráje, Staré dopisy, Muži jsou křehcí, Na dovolené nebo Dcera se stěhuje z domu. O přestávce se vmísil do davu a mluvil s publikem, jako by byl jedním z nás. Z atmosféry, která v Boogie House Restaurantu během večera zavládla, je jasné, že u nás v Benicích nebyl písničkář naposledy.
Zajímá Vás, jak bude vypadat připravovaný obchvat Prahy od D1 až po Běchovice?
